Jako Kain a Abel spolu po staletí soupeřili sourozenci Primitivo a Zinfandel. Naštěstí ani jeden z nich v tomto případě nebyl zabit.
Po 30 letech diskusí a neshod (včetně právního zásahu Úřadu pro alkohol, tabák a střelné zbraně) výzkum DNA provedený Carole Meredith z Kalifornské univerzity v Davisu od počátku 90. let do roku 2002 (známý jako Zinquest) potvrdil, že Zinfandel je totožný s italským Primitivem. Ale ačkoli tento výzkum uzavřel debatu o tom, zda je Zinfandel Primitivo, otevřel ještě starší kapitolu historie odrůdy.
Víme, že Primitivo dorazilo do Itálie přes Chorvatsko, kde bylo známé pod různými jmény včetně Tribidrag a Crljenak Kastelanski. Historici se domnívají, že byl přivezen přes Jaderské moře v 18. století. První italské výsadby byly provedeny v Gioia di Colli v Puglii, kde se pěstuje i dnes a má apelační označení DOC.
Do Ameriky se Zinfandel (nebo "Zin", jak je láskyplně známý ve Spojených státech) dorazil z Evropy v prvních letech 19. století a okamžitě zaznamenal úspěch v okresech Napa i Sonoma, tam se osvědčil jako mimořádně úspěšný a vysloužil si pověst amerického „národního hroznu“. Otázka, zda Zinfandel dorazil do USA z Itálie nebo jinou cestou, stále zůstává nezodpovězena. Otázka tedy zní: je americký Zinfandel založen na řízcích Primitivo, nebo Tribidrag (Crljenak Kastelanski), nebo na obou? Další nevyřešenou záhadou je jazykový původ slova Zinfandel.
Název Primitivo se překládá zhruba jako „raný“ a odkazuje na povahu odrůdy s raným zráním. Člověku by se dalo odpustit, když si myslel, že hrozno bylo nějakým způsobem "primitivní", možná méně rafinované než jiné odrůdy hroznů.
Primitivo v posledních několika desetiletích zažilo doslova jízdu na horské dráze. Po mnoho let byla odrůda používána k míchání s jinými odrůdami, především severní části Itálie, aby vínům dodala sílu a intenzitu. V 90. letech 20. století byla odrůda na nejnižším bodě své hodnoty a využitelnosti. V rámci programů EU na snížení produkce vína, byly ze země vytrhány tisíce hektarů vinic Primitivo.
Za Atlantikem se ale Zinfandel rozvíjel a získával stále na větší popularitě, což nepochybně přispělo k tomu, že Primitivo znovu nabralo život. Nová podoba Primitiva, která se začala objevovat, již nebyla druhotnou odrůdou pro kupážování vín, byl to nyní historický hrozen, ze kterého se začaly vyrábět vlajková vína jižní Itálie. Dalším krokem, který přispěl k popularizaci Primitiva bylo to, že od roku 1999 mohli italští exportéři označovat Primitivo jako Zinfandel – ačkoli se pro toto označení rozhodl jen málokdo, byla to vynikající reklama. Nyní se děje opak; jak hvězda Primitivo v Itálii opět stoupá, řada kalifornských vinařů (většinou těch s italskými kořeny) nyní označuje svá vína Zinfandel jako Primitivo.
Primitivo z jižní Puglie se vyznačuje temně rubínovou barvou, intenzivním aroma lesního ovoce, čokolády, tabáku, skořice a sušených švestek. Díky teplotám, které v této části Itálie panují, dozrávají hrozny do vysoké cukernatosti, a tak se můžeme nezřídka kdy setkat s víny, která mají 16% alkoholu. Vzhledem k popularitě se za posledních 20 let stala plnohodnotnou odrůdou, kterou vinaři zpracovávají s láskou, a tak se můžeme setkat s víny lehčími i víny, která zrála v dubových sudech po mnoho měsíců. Světoví kritici pějí ódy na tato vína a tak se dostávají i na prestižní žebříčky nejlepších světových vín.
Mimo USA a Itálii se odrůda pěstuje v Jižní Africe a Austrálii, kde se plní do lahví jako Zinfandel a Primitivo. Ani v jedné z těchto zemí však nenabyla zvláštního významu.
Téměř nedotčeni politikou a tahanicemi mezi Itálií a USA, vinaři z Chorvatska pokračovali ve výrobě tmavě zbarvených, plných červených vín z hroznů Crljenak Kastelanski a Tribidrag. Zájem o tato vína přirozeně vzrostl po debatě Primitivo/Zinfandel, takže mnoho z nich je nyní k dispozici v různých zemích po celém světě.
Synonyma zahrnují: Primitivo, Crljenak Kastelanski, Pribidrag, Tribidrag, Kratosija.